Slůvko "já" znamená vnímající uvědomování. Je to vlastně velmi jednoduchá definice skutečnosti, že jsme schopni vnímat vše, co se v naší přítomnosti odehrává. Pro mnoho lidí absolutně jednoduchá záležitost, kterou používají v každém okamžiku bdělého života. Někdo vám něco řekne a vy odpovíte. Díváte se na krajinu nebo na televizi, posloucháte hudbu...

My, jako lidé, činíme volby na základě chápání své vlastní existence. Někdo žije plně ve fyzické realitě a vše, co považuje za důležité, se nachází v materiálních věcech. Jiný se zase oddává zbožnosti a ve světských záležitostech hledá dílo ďábla. My nepotřebujeme ani jeden z těchto pohledů, protože by nás sváděl k naprosto chybnému chápání smyslu...

Řekli jsme si, že v přírodním systému se bytosti rozvíjejí na základě přírodního řádu, zatímco v lidském světě by měl platit řád duchovní. Jenže toto jednoduché dělení nám toho moc neříká a my potřebujeme pochopit, v čem jsou tyto řády jiné?

V pokračování předcházejícího článku už se ukazuje jakási podstata naší budoucnosti, která naši volbu staví do celkem svízelné situace, protože nezní, jak mnozí očekávají, co budu mít, ale co budu řešit. Jinak řečeno ať učiním jakoukoliv volbu, budu řešit sám sebe a to, kým jsem. Tak jako magnet k sobě přitahuje vše kovové, tak úplně stejně k sobě...