BYTOSTNÉ JÁ (2) - PRAVDA
V legendách dávnověku nacházíme dokonalý kruh v jehož středu se nachází naše bytostné já. Ať už jako zdroj naší síly, nebo jako labyrint duše. Je to cesta hledání rovnováhy. Jenže nikoliv pasivní, jak se domnívá mnoho duchovních mistrů, ale aktivní. Nikoliv odříkání, ale plné ovládnutí. Ovládnutí touhy i odmítání. Strachu i odvahy, lásky i nenávisti, štěstí i zklamání. Ovládnutí sil, za kterými se otevírají brány našeho božství.
Současná doba nás vyvrhne do života nepřipravené, bez sebemenších znalostí těchto základních principů. Protože je nežádoucí, aby člověk vládl silou stvoření, a tím se stal neovládnutelným. Aby nenašel cestu k procitnutí z ponurého snu, do nějž byl skrze klam uvržen. Jsme vědomé bytosti, které si neuvědomují sama sebe. Svou pravou božskou podstatu.
Žijeme v zajetí dogmat, kterým dáváme přednost před probuzením své životní síly. Naříkající, tápající, ukrývající svou slabost a toužící po nedosažitelném. Jenže dokud očekáváme, že budeme božstvím obdarováni, nikdy jej nedosáhneme. Takové dary vesmír nenabízí. To jen podvodníci nabízí pouťové tretky, výměnou za vaši duši. Ano je to tak, skrze lež a klam vás ovládají. A bohužel je v pohádkách mnoho pravdy, protože výměnou za pocit štěstí dovolíte, aby vám ďábel rozerval duši na kusy.
Princip živlů má svou logiku. Voda se rodí ze vzduchu, oheň z vody, země z ohně a země aktivuje vzduch. Tím se kruh uzavírá. Emoce se rodí z éteru, nebo chcete-li z Ducha božího. Mysl se rodí z emocí. Projevenost, tedy uskutečnění vychází z mysli a uskutečněné vyvolává proces utváření. Každý krok na této cestě je stejně důležitý a jedinou cestou je jeho ovládnutí, nikoliv zpochybnění.
Můžeme si myslet, že je to nepodstatné, ale po tisíce a tisíce let jsme to viděli jinak. Tuto pravdu jsme nezpochybňovali a naše civilizace díky ní dokázala obstát. Díky dnešní pravdě jsme po pár stoletích na hraně apokalypsy a místo hrdých a vznešených bytostí, jsme banda zotročených nešťastníků. Ale nic netrvá věčně a jak víme, tak pravda se neskrývá. Stejně jako zrno vyklíčí vždy, pokud dopadne na úrodnou půdu. Je to její podstata, protože tato podstata je naší podstatou. Pravda se zrodí vždy, když nalezneme sama sebe.