Když se člověk podívá do obsahu své mysli, nutně si musí uvědomit, že vše co mysl tvoří jsou vzpomínky. Je to jakýsi kruh, ve kterém se skrze vzpomínky díváme do přítomnosti. Vše čím jsme prošli a co zachytila naše paměť, tvoří základní kostru myšlení. Takže kdykoliv myslíme, používáme logicky paměť, tedy soubor informací a minulé zkušenosti. Z toho přirozeně mohou vznikat nedorozumění, protože do probíhajících událostí vkládáme předsudky. Předpoklady založené na domněnkách.

Naše mysl se rodí na emočním základě a právě ten je hlavní složkou, k určení předsudku. Když jde o spor, předpokládáme jiný záměr, než když jsme spokojení a šťastní. Bohužel čím více podléháme depresi, tím méně předpokládáme pozitivní průběh událostí. Jen málokdy si uvědomujeme, že konstrukce pozitivních nebo negativních vzorců je odlišná a že tím jak předjímáme také z části určujeme, jaký výsledek události nastane.

Když si odmyslíme esoterické bláboly, je hlavní součást žití v přítomnosti nepředjímání. Schopnost správně posoudit probíhající situaci. Tak aby člověk nelámal všechny děje jak v sobě, tak kolem sebe do negativity. Mnohdy slyšíme, jak si někdo stěžuje, že mu život nedal příležitost být šťastný, úspěšný v práci, nebo v osobním životě. Bohužel naše mysl, dokáže vzor, který v sobě nese, otisknout do reality a vyvolat tím očekávaný výsledek. Proto v životě potkáváme lidi a prožíváme situace, které naplňují naše očekávání, které si ani nemusíme uvědomit.

Je to tím, že jen málokdy si uvědomujeme jak moc negace dokážeme do myšlení vložit. Přitom negace obsahuje destruktivní vzor, protože od přírody víme, že špatných věcí se musíme zbavit, rozložit je. To samo nemusí být špatné, pokud současně používáme konstruktivní vzor a to špatné nahrazujeme tvořením lepšího. Jenže to se neděje. Když jsme v negaci, doslova rozkládáme na fragmenty realitu uvnitř sebe sama je jasné, že dříve či později přitáhneme nějaký egregor, který nás pošle do nejhlubší temnoty.

Ono se dá říct, že čím více je naše myšlení destruktivní, tím více je otevřené vnějšímu vlivu. Nejsme schopni si sami udržet silný a stabilní vnitřní stav. Cokoliv se kolem odehrává nás totálně rozhodí a způsobuje silné emoční výkyvy. Ty jsou přitom naprosto nežádoucí. Právě naopak. Základem pro život v přítomnosti je schopnost plně ovládat své emoce, tak aby právě ony nezpůsobovali negativní předsudky. Za všech okolností sám za sebe rozhodovat jak se cítím a co si myslím.

Teprve tady, se pro nás otevírá cesta k životu v přítomnosti. Sebeovládání je první krok. Získat jej můžeme cvikem, ale k tomu zase potřebujeme odhodlání a pevnou vůli. To jsou další slabá místa v našem životě. Postupně se k nim dostaneme a trošku šíře si popíšeme o co jde.