Abychom pochopili princip živlu země, musíme se probrat důležitým poznáním. To nás zavede do poměrně neznámého světa, kde, jak se dá očekávat, neplatí téměř nic, co nás učí esoterika. Je to tím, že právě esoterika se zrodila na základě nikoliv duchovního, ale fyzického myšlení. Což znamená, že je naprosto jedno, o jaké informace se opírá. I ta největší stupidita v ní najde své využití. A na množství esoterických stupidit narážíme na každém kroku.

Pro nás je důležité, že fyzická mysl není schopná odrážet přítomnost. Vychází vždy a pouze ze zaznamenaných vzorců v paměti, na kterých je postavena a které není schopná současně měnit. Tedy jde o pravý opak myšlení duchovního, které je vždy odrazem přítomnosti. Uspořádává představu na základě toho, co se v daný okamžik jak v nás, tak mimo nás odehrává. Dokáže se přizpůsobit prožívané realitě. A co víc, díky vyšší úrovni myšlení jsme schopni procházet úroveň nižší, fyzickou a měnit ji na základě poznání. To s jednou nižší úrovní myšlení možné není.

Princip duchovního myšlení je postaven na paradoxu. Tedy nejde o dualitu, o které esoterici neustále blábolí, ale o protichůdné působení. Můžeme si to představit tak, že zatímco láska vytváří kladnou energii, tak nenávist naopak zápornou. Kladná a záporná energie se navzájem anulují a proto dokážeme v daný okamžik prožívat pouze jednu polovinu principu. Buďto milujeme nebo nenávidíme. Přesto je princip uzavřen do paradoxu a to znamená, že ani jedna polovina není schopná dosáhnout nejzazšího konce. Jak praví Sefer Jecira, tak právě nejzazší konce jsou uzavřeny a zapečetěny, a to je důvod, proč ani jedna polovina nemůže dosáhnout absolutní meze. Vždy budou existovat obě.

Pochopit princip je trošku složité. Přesto si můžete představit kruh, jehož dvě poloviny tvoří láska a nenávist. Jak se pohybujete po kruhu, přibližujete se vždy k hranici protilehlé energie, čím jste k ní blíže, tím více tato energie anuluje působení té druhé, až dojdete do bodu, kde se naprosto převrátí. Tedy nenávist se překlopí v lásku. Takže nejde o polarity, ale o paradox.

A tady je onen významný prvek, který nám říká, že dokud existují obě poloviny paradoxu, do té doby bude skutečnost existovat. Jenda polovina brání druhé, aby určitá skutečnost zanikla. A na paradoxu stojí celá duchovní mysl. Jeho symbolem je jak jinak Davidova hvězda, kterou tvoří dva protilehlé trojúhelníky. A ty představují cosi jako duchovní molekulu. Energetický útvar, který bude díky paradoxu existovat na věky. Tedy cokoliv, co v rámci duchovní sféry takto stvoříte, bude věčné. Cokoliv co nebude obsahovat tento princip, se rozpadne.

To je důvod, proč naše duchovní schránka obsahuje přednastavené vzory. Základní emoce, které zná naprosto každý. Láska a nenávist, strach, radost, smutek a tak dále. A proč v podstatě neobsahuje žádný jiný tvořivý prvek, protože jej neumíme utvořit. Neumíme prožít více, než sebe sama. Nikdo nás to nenaučil. A jestliže nevíme, co máme a můžeme stvořit, tak se to ani nestane.

ODKAZ NA ČLÁNEK NA FACEBOOKU