Naše poznání se prohlubuje tím víc, čím lépe chápeme souvislosti. Což je opět jedna z těch věcí, které se těžce vysvětlují. V jednom článku jsem psal, že se všechny věci utváří podle stejného klíče. Tedy, že by nemělo záležet, z jakého úhlu se na skutečnost díváme. Jestli je to fyzika, matematika nebo duchovno. Pokaždé musíme dojít ke shodě, protože jinak to prostě není pravda.

Ono je složité se na svět dívat takto komplexně, protože se chtě nechtě musíme učit a vytvářet spojnice, které nám souvislosti odhalí. Proto se příliš nepouštím do diskuze, kde bych měl něco potvrzovat nebo vyvracet. Jednou, až se člověk vrátí k používání symbolů, se mnoho skutečností opět vynoří na světlo, jenže zatím používáme pouze slova a vykládáme si je různě. Podle toho, jak a co se nám právě hodí.

I já jsem se dříve dopouštěl filozofie, protože dokáže realitu krásně okecat, ale po všech zkušenostech a bezpočtu chyb, kterých jsem se dopustil, potřebuji jednoznačné odpovědi. Žádné je tak, když.... Buďto to tak je, nebo ne a tečka. Když bych se měl vrátit po stopách vlastního učení, tak to bylo velmi často o slepých větvích, kam jsme mnohdy záměrně vedeni, aby člověk neodhalil pravdu.

Dnes, pokud nevidím souvislosti, považuji jakékoliv tvrzení za nepravdivé, ale nevidím v tom žádný důvod, komukoliv cosi vyvracet. Ta cesta prostě není o tom, jak moc toho přečteme a čemu věříme. Ale o zkušenosti a vidění za to, co je zjevné. Takže naše poznání je určitě potřeba, ale přináší nám pouze jakýsi stavební materiál, skrze který postupně krok za krokem uskutečňujeme a teprve v rámci uskutečněného se i naše mysl orientuje.

Jistě, že můžeme stavět na paměti, ale potom se pohybujeme v iluzi, ať je jakkoliv pravdivá. Musíme doslova žít sebe sama, teprve pak přichází opravdovost.

ODKAZ NA ČLÁNEK NA FACEBOOKU