Současná hierarchie moci, které říkáme vzletně demokracie, má za cíl nás postavit proti sobě. Zvýhodňovat jedny a zotročovat druhé. Princip je celkem jednoduchý, protože vrchol pyramidy je velmi úzký a tak je potřeba k tomu donutit samu společnost skrze peníze a moc. Figurky tuto hru velmi ochotně přijímají, protože zřejmě není větší blaho, než patřit k vyšší společenské vrstvě. Podstata této šaškárny spočívá v jednoduchém principu, vložit stejnou touhu do každého srdce. Tedy vytvořit společnost, která plně systém společenských tříd akceptuje a jediný zájem jedince je propracovat se nahoru a nikoliv přemýšlet, co je kolem něj špatně. Díky tomu, že všichni touží a usilují o jedno a totéž, současně budují systém, který valnou většinu společnosti uvrhnul do otroctví. A právě tím vlastně sám sebe každý uzavírá v tenatech systému.

Bohužel to není jediná chyba, které se dopouštíme ve vztahu k budoucnosti. Je to tím, že nedostatky toho, co máme dnes, chceme v podstatě vylepšit, což znamená asi tak jako: já pak budu bohatý, šťastný a nebudu chodit do práce. Bohužel, ani jedno z toho není součástí evoluce, a proto ani změna na všech rovinách s tím nic nezmůže. Spokojenost se na stejných základech, na kterých funguje současná společnost, nemůže zrodit a vesmír, stejně jako Stvořitele, naše nekonečné okrádání se a zotročování nezajímá. Nebude s tím nic dělat. Jenže to současně neznamená, že se nám takové chování nevymstí, protože porušuje boží zákon. Můžeme to brát jako vedlejší efekt změn, které přichází, ale který nám rozhodně peníze ani majetek do kapes nenarve. Budeme muset hledat jiný princip, který nás neožebračí a je v souladu se Stvořitelem. Což znamená společnost, jejíž chování je postaveno na ctnostech. Určitou dobu potrvá, než se takový model zrodí a než lidstvo pochopí, že minulost vrátit nelze, i když by se to mnoha lidem jen krátce po té, co změna započne, líbilo. Ano, protože hledat své chyby a zbavovat se jich bude pro ně opravdová řehole a k tomu ještě si připustit fakt, že mám k dokonalosti opravdu hodně daleko a plastická chirurgie ani módní salóny to nespraví.

Vraťme se však k principům ovládání. Když se podíváte do přírody, vidíte, že každý tvor využívá různé nástroje k snížení ohrožení. Ať už ochranné zbarvení, vzorce chování, spolupráce a mnohé jiné. Díky tomu snižuje množství strachu ze světa kolem sebe. Aby se tak mohlo dít, musí tu být na ohrožení adekvátní reakce. Což znamená, musí tu být přítomna možnost ohrožení snížit, nebo anulovat. Lidská společnost je postavena na přesném opaku. Tedy sama si vytváří takové ohrožení, kterému se nelze bránit. To zajímavé je, že k tomu nikoho v pozadí už není potřeba, protože stačilo do vedení dosadit psychopaty. Ti sami dnes vytváří potřebné okolnosti, aby každý žil v neustálém strachu z budoucnosti. Ze ztráty zaměstnání, postavení, majetku, rodiny a tak dále. A přitom ani o jednom nemůžete sami za sebe rozhodovat. Pravomoci jsou vždy delegovány na výše postaveného. O čemkoliv ve vašem životě rozhoduje někdo, někde a nějak a vy jste ten poslední, kdo to může změnit. To je přesný obraz současného systému.

Popravdě řečeno by ani na tom nebylo nic tak špatného, pokud by systém dbal o práva člověka a nikoliv o moc a majetek. Otrok v něm musí žít v permanentním strachu, aby nekladl odpor a nepřemýšlel o alternativním životě. Ale pokračování ponecháme na další část.