My lidé nemáme rádi změny. Nemáme rádi žádné změny, ať už jde o ty společenské nebo evoluční. Je to proto, že nás vytrhávají z dění, kterému říkáme přirozenost. Jsme naučení se chovat podle určitých vzorců. Vstáváme do práce, staráme se o rodinu, máme vztahy s přáteli, zahradu, dům a jakýsi nepsaný plán, který vychází právě z oněch naučených vzorců. Nic navíc se nám prostě nechce, natož pokud to znamená se učit cokoliv nového. A jestli něco opravdu nesnášíme, potom je to tlak na změnu povahy. Potřeba se zabývat sám sebou a hledat nějaké ty chyby na charakteru.

Ve svých článcích jsem psal, že evoluce se děje ve dvou rovinách, které na sebe navazují. Je to naše vnitřní, osobní evoluce, kterou procházíme od narození ke smrti. A pak společenská, která se vine jako červená nit napříč věky a přenáší se z rodičů na potomky. Každá z těchto evolučních rovin má svá specifika. Zatímco vnitřní evoluce nám otevírá schopnosti a možnosti, ta společenská je cestou k jejich uplatnění. A přirozeně zatímco té vnitřní žádným způsobem zabránit nejde, tak té společenské ano. Stačí, když utváříte společnost, ve které se lidské schopnosti nedají uplatnit.

Stačí se jen krátce rozhlédnout a každému je naprosto jasné, že v této společnosti naprosto nezáleží na tom, kým jste. Záleží na tom, jak vypadáte, jaké máte postavení, jak ochotně sloužíte systému a jakých prasáren jste schopni se dopouštět v zájmu dosažení cíle. Takže se prosazuje pravý opak evoluce a na popředí společnosti se derou neandrtálci. Odtud se pak logicky probouzí otázky výhodnosti, protože být v této společnosti duchovně rozvinutá bytost znamená současně ztrátu možností se jakkoliv prosadit. Ohleduplnost, laskavost, tolerance, soucit a podobně k úspěchu rozhodně nevedou.

Bohužel naše společnost nikoho, s výjimkou lidí, nezajímá a zákony jak ty horní, tak i spodní, platí stále stejně. To znamená, že člověk i přesto, že dosahuje úspěchu, za který platí jak duchovními, tak fyzickými problémy, upřednostňuje společenské uplatnění, před duchovním rozvojem. Volí rozkol jak se svou skutečnou přirozeností, tak i se zákony stvoření, aby dosáhl postavení ve společnosti. Právě svátky jako Velikonoce, nám po tisíce a tisíce let připomínaly, že zákony jak ty přírodní, tak i duchovní, platí stále. Proto oslavy příchodu jara, nemají jen fyzický, ale i duchovní rozměr.

Zapomínat je prý lidské a člověk se snadno nechává zlákat do pasti. Fyzickému násilí se brání, ale na sliby velmi dobře slyší. Jak to se sliby dopadne, vidíme opět všude kolem sebe. Nějak rychle zapomínáme, že je lepší vrabec v hrsti, nežli holub na střeše. A co je ještě horší, ani Stvořitel na sliby nereaguje. Vždy jej zajímá, kým jsi a na tuto naši úroveň také jeho zákony působí. Pokud usilujete o poznání, velmi rychle zjistíte, že jednotlivé sféry se otevírají v souvislosti s vnitřní vyspělostí. Ano, jsou to logicky spojité nádoby, jenže nejde o mentální, ale o emoční vyspělost. Stvořitel mentální vyspělost nezohledňuje. I nejchytřejší člověk může být podvodníkem a proto je intelekt druhořadým. Pokud tedy hledáme podstatu nastávajících událostí, je dobré se zamyslet právě nad touto složkou své osobnosti.

Změny, jak někteří říkají, jsou nevyhnutelné, ale o jejich dopadu si rozhodujeme sami. Duchovně vyspělá společnost by je ani nezaznamenala, do té naší zasahují jako hluboká orba a vyvolávají procesy, které jsou až děsivé, protože si současná vládnoucí klika, hodlá udržet moc za jakoukoliv cenu. To, že naprosto nechápou, že ve změnách jde i o ně, je jednoduše imbecilita, ale to, co způsobují, zasahuje každého z nás. Je jedno jaká opatření prosadí, protože to, oč usilují, je nerealizovatelné. Natolik to odporuje zákonům stvoření, že nás smetou a už se to začíná dít. To je jedna z těch položek, které nás psychicky deptají a vyvolávají strach. Co se nám vlastně stane? Zkuste tedy zapomenout na fyzickou a zohledněte jen duchovní rovinu, kde najdete jednoduchou poučku, že spravedlivého Stvořitel nikdy netrestá. Bolest a utrpení může přijít jen od lidí.

Určitě je dobré se v tento čas zajímat o intuici a naslouchat jí, protože to je jeden z kanálů, kterým se Stvořitelem dokáže komunikovat každý, pokud je připraven sdělení, které může mít jakoukoliv formu, i přijmout a k tomu je dobré se čas od času oddat rozjímání a kontemplaci. Dokázat setrvat nějakou dobu sám se sebou a vnímat se. Je to důležité proto, že každý člověk skrze intuici přijímá informace platné pro jeho existenci a ta nemusí jít nutně souběžně se všemi ostatními. Může být naprosto odlišná, a proto takové ty univerzální předpovědi budoucnosti moc neplatí. Každý jednoduše prožije svou zkušenost.

Uvedu jednoduché srovnání. Máme tu dva balónky, jeden naplněný vzduchem a druhý heliem. Ačkoliv tu není žádný zjevný rozdíl, tak ten první se sám od sebe vznést nedokáže. Dokud mu to okolnosti, což znamená teplota, nedovolí. Takže ačkoliv mu onen druhý balónek stále opakuje: pojď kamaráde, budeme spolu létat!, tak ten první stále opakuje: nejde to, nejde to, nejde to. A má pravdu, protože v jeho případě to opravdu nejde. To, co musíme pochopit je, že na obsahu záleží, takže to jestli můžeme, nebo nemůžeme létat, rozhoduje obsah uvnitř.

Bohužel to funguje v kontextu souvislostí, takže v určitý okamžik se vzduch v prvním balónku zahřeje a on se s nadšením vznese a to jej ujistí v přesvědčení, že vše dělá správně. Ani ho nenapadne se podívat dovnitř a uvědomit si, že o tom, co dokáže, rozhodují okolnosti a nikoliv on sám. To nám říká, že se máme soustředit na, to kým jsme, a pak nemusíme řešit, jestli nastanou, nebo nenastanou příznivé okolnosti. To důležité je jednoduše moci sám sobě důvěřovat. Bez toho, že stavíme na svých schopnostech, jsme velmi zranitelní.

Tak ještě nějaké malé duchovní hledisko. Co se vlastně děje?

Řekněme, že tu máme přelomové období a v něm celkem zásadní změnu z karmického principu na svobodnou vůli. Asi každý chápe, že pokud platí jedno, to druhé platit nemůže. Nemůžete se svobodně rozhodnout, pokud máte pro život předurčenu zkušenost. A stejně tak lze asi pochopit, že karma tu nebyla pro ty dobré, ale pro ty špatné. Dokonce byla pro ty špatné velmi prospěšnou, protože sice ukládala zkušenost, ale současně pro ni vytvářela prostor, takže zmírňovala nebo dokonce odkládala následky našich skutků. Díky tomu každý získával čas pro poučení a pochopení, což by v případě okamžitého dopadu následků, nebylo možné.

Ovšem je tu i druhá stránka téže mince a ta znamenala, že si každý člověk sice přinášel talenty, ale tam, kde měla proběhnout zkušenost, je měl omezené, nebo úplně zablokované. Dá se to říci i tak, že sám nevěděl kým je, protože to jednoduše nebylo v rámci prožívané zkušenosti žádoucí. I dnes ještě stále pociťujeme následky tohoto principu, protože většinou patříme ke generaci, která se narodila ještě do karmického období, a proto je pro nás změna tak obtížná, protože sami nemáme tušení, co doopravdy dokážeme a co nikoliv.

O čem to je? Svobodná vůle je prostor k sebevyjádření. Není možné ji projevit vůči nikomu jinému, nežli sami vůči sobě. Tedy v rámci svobodné vůle nezpůsobíte, že se soused, kterého nemáte rádi, odstěhuje a pokud se o to budete na mentální úrovni pokoušet, máte smůlu, protože to je magie a ta v rámci svobodné vůle nebude připuštěna. Takže ani ono pověstné posílání čehokoliv na dálku nebude možné. A navíc platí, že to, co konáte ve zlém, se vám trojnásobně vrátí. Tedy zákony stvoření se postupně budou uvádět v platnost bez karmických omezení. Jednoduše příčina a následek.

Přechodové období je nepříjemné v tom, že staré ještě neodeznělo a nové ještě úplně neplatí a tak se mlátíme mezi dvěma principy a netušíme, kam vlastně patříme. S tím, jak odeznívá karma a začíná platit svobodná vůle, se přirozeně otevírá i cesta ke všem talentům, které máme, ale jaké to jsou, to bohužel musíme objevit, protože díky předcházejícímu období je neumíme používat. Vlastně jsme netušili, že je vůbec máme. Chce to odvahu a nebát se pouštět do neznáma, protože jen tak lze objevovat možnosti, kterými disponuji. Pro někoho snadné a pro jiného nemožné.

Pokud jde o budoucnost a jak to skončí, tak přirozeně velmi dobře, jen s tím, že zdaleka ne pro všechny, protože někteří nikdy nepochopí, že problémy si od teď způsobují sami. Přijde čas, kdy závoj onoho karmického klamu pomine a pak bude vše mnohem jasnější. My musíme počítat s tím, že systém a ti, co jej hájí, se snadno nevzdají, ale to neznamená, že vstoupí do budoucnosti. Pouze to, že to všem komplikují. Je jisté, že o příštích Velikonocích bude vše jasnější, ale to, že si svůj život začínáme předurčovat sami, je nutné si uvědomit už teď a věřit i tomu, že pokud jsem zde, tak sem patřím a jsem součástí změny.