Vhledy

23.01.2020

V rámci našeho procitnutí probíhají okamžiky, kterým zpravidla říkáme vhled a vznikají na základě pochopení. V něm se promítá nejen samotné vědění, ale především zkušenost získaná prožitkem. Vhled se může odehrát doslova kdykoliv a kdekoliv. Může to být při cestě v autě, u ranní kávy nebo večer při usínání. Je to okamžik, kdy dosáhneme stavu. Okamžik, kdy v našem životě dojde k uskutečnění. Bohužel jen málokdy si plně uvědomíme, o jak důležitou okolnost se jedná. Většinou totiž vhled spojujeme s pouhým věděním.

Skutečnost je však taková, že vhled vzniká na základě principu stejně jako například schopnost. Jde tedy o spojení určitého souboru skutečností, které vytvoří přítomný prožitek. Jeho hlavním projevem je zdání procitnutí. Okamžik, kdy se naše vědomí naplňuje jistotou. Získáváme další rozměr existence.

Je asi obtížné vhled přesně popsat, protože představuje cosi jako stavební kámen, díky kterému můžeme začít budovat velmi silnou oporu pro své názory. Je to to, co nejen víme, ale bytostně cítíme. Je to opravdová skutečnost. Za svůj život jsem prodělal bezpočet vhledů a všem předcházela hluboká zkušenost. Něco, co ve mě mnohdy muselo zlomit mou snahu stavět za každou cenu na tom, co vím. Držet se předpokládaného směru, který mě vedl do slepé uličky. Čím úpornější byla má snaha, tím hlubší byla i zkušenost, kterou jsem musel projít.

Náš život může být pohodlný, pokud o nic neusilujeme, nebo se spokojíme s mentálním divadýlkem, do kterého se nás snaží vecpat systém, aby si vyrobil spolehlivého a oddaného otroka. Ale v okamžiku kdy se rozhodneme uskutečnit sebe sama, velmi často následuje hluboký pád, protože plně prožijeme svou pomýlenost. A čím více jsme zaseknutí v systému, tím horší bývá náš pád. Proto mnoho lidí, kteří vstupují na duchovní cestu, často hořekuje, že se jim dějí špatné věci. Jenže je to pro to, že jsou špatní lidé a je nanejvýš dobré si to na samotném začátku přiznat. Pak se nám totiž bude naše pomýlenost, snáze opouštět.

Na začátku si nikdy nedělejte předpoklady, které vám má duchovní cesta splnit. Jednak proto, že sami netušíte, kdo jste, a jednak proto, že je odvozujete ze svého dosavadního života a zpravidla pak obsahují všechny chyby, kterých se dopouštíte a na kterých pak chcete stavět.

Naše povídání nás vede cestou k poznání pravdy o tom, jak se svět kolem nás utváří a jakým zákonům podléhá, aby bylo zřetelné, co je pro nás důležité. Ale není to žádný universální návod. I v rámci sebepoznání musíme občas udělat chybu, aby se pro nás stala zjevnou a její překonání nám poskytlo potřebnou zkušenost. Setkáváme se s lidmi, o kterých se ukáže, že jsou špatní. Zkoušíme drogy, různá učení a mentální praktiky, od kterých očekáváme mystický zážitek. Jenže je to většinou jen divadlo, které nás svede z cesty a ta se tím pouze prodlouží.

Odkaz na článek na facebooku