Asi každý už si všiml, že jsem šílená drbna, která mluví i o věcech, které nejsou až tak veřejné, jako například vztah. Ale snad je mi k dobru, že jsem velmi opatrný ve sděleních a snažím se mluvit obecně a v mezích přijatelnosti.

I ten dnešní článek se zrodil z událostí posledních dní, i když na ně více méně pouze navazuje. V každém vztahu existují jakási dvě krizová období. To první nastává, když odezní zamilovanost. To je věc, o které mluví všichni psychiatři a je to okamžik, kdy přestáváme přehlížet rozpory, které ve vztahu nastávají. Začínáme si uvědomovat, v čem si spolu rozumíme a v čem naopak zastáváme naprosto rozdílné postoje. To pak vede k tomu, že se vztah rozpadne.

Hodně často se pak stává, že ještě dříve, než odezní zamilovanost, přichází děti, a to je v jistém smyslu záludnost, protože odvede naši pozornost od partnera. Staráme se, vychováváme a tak nějak se snažíme připravit potomstvu cestu. A na jejím konci nastává druhé zlomové období, protože děti odrostou, vyletí z hnízda a my si začínáme opět plně všímat svého partnera. Jakoby náš život tvořilo období před a po. Tehdy začínáme opět mnohem více narážet na rozpory v našem chování. A je to také období, kdy dochází k velkému počtu rozvodů.

Proč o tom vlastně mluvím, protože my vždy stavíme vztah na chci - nechci. Hodíme se k sobě, nebo nehodíme a tečka. Všechno ostatní je dané. To ovšem není pravda. Je to ta nejrychlejší cesta jak vztah zničit, protože se chováme jako ignoranti. Je to o zahleděnosti do sebe sama a touze žít šťastný život, aniž pro to jsem schopen cokoliv udělat. Mnohdy jen proto, že vlastně netušíme, co můžeme změnit.

Už dávno nepatřím k těm, co cítí potřebu všechno špatné ve svém životě svádět na druhé a pokud je tu možnost, hledám cestu, jak porozumět kde se stala chyba a proč. Stejně tak po našem rozhovoru s Míšou se stále zajímám, kde se chyba zrodila, a proto jsem si s jejím svolením nechal udělat takový kratičký rozbor od Heleny Heclové. Přirozeně to jen potvrdilo, že je chyba na mé straně.

Dozvěděl jsem se například, že Míša nemá ráda výmluvy, takové to běžné okecávání, které předvádí každý chlap, pokud se chce ospravedlnit. Ona jej bere jako lež a snahu se vyhnout zodpovědnosti. Je logické, že čím víc okecáváte, tím víc ji naštvete. Jenže to není nic, co má napsáno na čele a pokud se budete chovat jako ignorant, budete s ní neustále ve sporu. Musíte být schopni říci ano, ne a dost. Takže když se zajímáte a víte to, můžete se podle toho chovat.

Ono je hodně smutné, když vám to musí někdo říct, protože právě o tom to je. Být schopen si všímat těchto vzorců chování a nezačít se jim vyhýbat, ale akceptovat je. Chovat se podle toho. Pokud máte dostatek tolerance a nemyslíte si, že svět bude skákat podle vás, přizpůsobíte tomu chování a nevznikne absolutně žádný problém. Pokud to ignorujete, bude problém narůstat, bobtnat, až vztah naprosto zničí. Z mého pohledu je to drobnost, které je potřeba si všimnout a pokud jste natvrdlí jako já, obrátit se na někoho, kdo vám to řekne.

Píšu to proto, že i když někoho opravdu milujete, nic není samozřejmé a bez toho, že víte, koho milujete, jste jako slepí v pralese. Nevíte, že něco ničíte, ale chováte se, jako kdyby vše bylo jen o vás.

ODKAZ NA ČLÁNEK NA FACEBOOKU