BYTOSTNÉ JÁ (15) - LÁSKA

05.12.2019

Pokračování tématu láska nás tak přirozeně přivádí k tématu zdroje, protože právě s ním nás nejmocnější z našich emocí spojuje. V jistém smyslu, mají všechna ta pořekadla o zázracích pravdu, i když nikoliv tak jak si většina myslí. Tak jako vždy musíme vědět, nejen s čím zacházíme, ale i jak s tím zacházet. A pokud bychom hledali sílu, schopnou změnit svět, bude to určitě láska. Jenže to neznamená, že to také dokáže.

Aby člověk porozuměl, musí pochopit samotný motiv lásky, jejíž energie nám dovoluje doslova a do písmene otevřít zdroj tvořivé síly. Je to jednak proto, že aby vznikl jakýkoliv smysluplný a pevný vztah, musíme mnohdy od základu změnit sama sebe. Jistěže příroda nás vybavila smyslovým principem archetypů, kdy podvědomě vyhledáváme pro nás nejideálnějšího partnera na základě přitažlivosti. Jenže i když skladbou vlastností odpovídáme určitému vzorci, naše zkušenost a prožitky jsou velmi rozdílné. A právě proto potřebujeme sílu, která nám dovolí změnit některé naučené vzorce a rozbíjet předsudky.

Každé očekávání, ať už kladné nebo záporné je velmi špatné. Máme vycházet z poznaných skutečností. Jenže naše zkušenost způsobuje, že často podléháme strachu, nebo naopak touze a na nich své názory stavíme. To je také důvod, proč je akt zakládání rodiny posunut do raného mládí, kdy vlastně ještě žádnou zkušenost nemáme, a jedinou zkušenost tvoří naše rodina. Což muže být ošemetné, ovšem je to nejjednodušší cesta, protože každá další zkušenost naši cestu k lásce komplikuje. Čím více zkušeností neseme, tím více vnímáme okolnosti, které nás ke vztahu přivedou. A tím více změn sami v sobě musíme vyvolat.

Láska tedy otevírá naši cestu vztahem a na samotném začátku je navíc posílena silnou zamilovaností. Touhou po milování. Tato část, která má napomáhat založení rodu, po čase pomine a pokud nenajdeme společnou cestu a každý si jde ve vztahu svou vlastní, pomine spolu s ní i láska. Aby nám tato síla zůstala, musíme ji spojit s tím, koho milujeme. Jen a pouze tehdy, se pro nás stává i cestou k mocné tvořivé síle. Ale k lásce nikdy a nikoho nedonutíte a proto ani ona nemá sílu bojovat se zlem. A proto neočekávejte, že když někoho milujete, není schopen vám ublížit. Práv naopak. Člověk bez lásky, je ovládán nejnižšími pudy a sám není schopen žádného tvoření. Proto se chová jako parazit.