Nejprve musíme pochopit, jak to celé funguje. My lidé, nebo většina z nás, žije v domnění, že vše cokoliv nás napadne, pochází z naší hlavy. Je to naše myšlenka. A vůbec si nepřipouštíme, že to nemusí být pravda. Už klasický příklad v tomto ohledu jsou vědci, které téměř ve stejný okamžik na obrácených stranách planety napadne tatáž věc. Přitom ani jeden z nich by nikdy nepřipustil, že to nenapadlo jeho.

Právě toto je jedna z hlavních položek masového ovládání, takže to není tak, že jsem si to právě vymyslel. O této skutečnosti se ví už tisíce let, jen naše bohorovná civilizace se rozhodla, že to není dostatečně vědecké, a proto celé toto poznání upadlo do zapomnění. Bohužel nikoliv u těch, kteří tento svět ovládají. Proto, aniž to tušíme, s nějakým prokletím bojuje v podstatě každý člověk na této planetě.

Základem pro přenos informace je její uvědomění. To je skutečnost, kterou také většina lidí netuší. V okamžiku, kdy si cokoliv dostatečně silně uvědomíme, vyšle naše centrální nervová soustava impulz, který tuto informaci nese do světa. O tom se vědělo třeba ve starém Egyptě, kde se této skutečnosti hojně využívalo. Například pro ochranu hrobek nebo k likvidaci nepřátel. Sešla se dostatečně velká skupina kněží, která za pomocí opakování jakési mantry si podle určitých pravidel uvědomovala stále dokola jednu a tutéž věc. Tím se vytvořila dostatečně silná myšlenková forma, která dokázala přečkat i několik století nebo dokonce tisíciletí.

Stejně tak se této skutečnosti využívá při změnách světového paradigmatu v rámci duchovní scény. Většina lidí si totiž myslí, že do dějin světa zasahují velikáni jako Ježíš nebo Buddha. Jenže je to trochu jinak, protože ty zásadní změny vyvolávají lidé, o kterých vůbec netušíme, že existují a nikdy se o nich ani nedozvíme. Jsou to bytosti, které většinou hledají odpovědi sami pro sebe a v okamžiku, kdy si je dostatečně silně uvědomí, je otisknou v rámci našeho planetárního informačního pole, odkud se stanou přístupné pro všechny. Tatáž věc začne z ničeho nic napadat všechny a všichni mají pocit, že to napadlo právě a pouze je. Jenže v okamžiku, kdy o tom někam napíšou, tak zjistí, jak moc lidí napadlo něco podobného. A přirozeně že nikdy nezjistíme, kdo byl ten opravdu první.

Mocní tohoto světa moc dobře vědí, že právě proti tomu bojují a proto dělají vše pro to, aby nikoho podobné myšlenky ani nenapadly. Abyste o podobných věcech neměli schopnosti ani čas uvažovat, protože logicky platí, že dokud se nezeptáte, nepřijde ani odpověď. Aby se zrodila, musíte se vnitřně zeptat na konkrétní věc. Teprve pak dojde k tomu, že vaše mysl stáhne z informačního pole odpověď. A budete na sto procent přesvědčeni, že to napadlo právě vás.

A přesně tak funguje prokletí. Napřed vytvoříte dostatečně silnou myšlenkovou formu a pak jakýmkoliv způsobem dosáhnete toho, aby si jí dotyčná osoba z informačního pole stáhla. A to tak, aby nevěděla, že to není od ní, ale cizí záměr. Například nenápadně jen z kamarádství upozorníte známého, že jste zaslechl, že s ním šéf není moc spokojen.

Včera jsem psal článek o zkušenosti a tam se popisuje, jak to celé funguje. Mluví se v něm o tom, že úroveň našeho chápání, ovlivňuje naše vnímání. Takže ve světě kolem sebe vidíme přesně to, jak se na něj díváme. Někdo vidí dlažební kostky, jiný vidí chodník. Zpětně si ten, co viděl dlažební kostky, nemusí uvědomit, že se díval na chodník a ten, co se díval na chodník, že byl z dlažebních kostek. Rozdíl v našem vidění může být obrovský. Stejné je to ve vztazích a tak dále. Takže když si cosi uvědomujeme, velmi rychle se to promítne do našeho života a začne spoluutvářet realitu kolem nás i v nás. Například vám někdo hodí mrtvého kohouta na práh a vy víte, že zemřete. Pokud ho někdo čirou náhodou uklidí dřív, než si ho všimnete, tak se vám vůbec nic nestane.

Kdo neprošel touto zkušeností, nemá tušení, jak obrovskou sílu taková prokletí mají. Panický strach, podezřívání, ztráta energie, neschopnost se vymanit z představ. To vše je kritická součást prokletí. Utočí na vás zevnitř a vy si musíte uvědomit, že to způsobujete sami. Že to není ve světě kolem vás, ale myšlenková forma, která je ve vás, i když pochází od kohokoliv jiného. Jak bylo řečeno, tak Ďábel ztratí svou moc, když mu pohlédnete do očí. Proto si naprosto nutně musíte uvědomit, že to děláte na základě svých představ a v realitě okolo vás to vůbec nemusí existovat a většinou ani neexistuje.

První krok je toto uvědomění a pak nalezení samotné formy, což už nebývá složité, protože je konkrétní. Stále podezříváte svého partnera, že vás podvádí, ačkoliv k tomu nemáte sebemenší důvod. Bojíte se, že vás šéf chce pro neschopnost vyhodit i když odvádíte skvělou práci a tak dále. Víte, proč kdejaký pajdulák ve firmě pokřikuje na své podřízené, že jsou neschopní? Nutí je převzít jeho vlastní představu, kterou vytvořil. Stáhnout si ji z informačního pole a tisíce a tisíce lidí to opravdu udělá a začnou si myslet, že za nic nestojí a jsou totální nuly. Jenže protože to napadne je samotné, tak to musí být pravda.

Jasně, že to většina lidí dělá nevědomě, ale za ty tisíce a tisíce let existence si to ani uvědomit nemusíme. Zkušenost na nevědomé úrovni nás vede sama.

ODKAZ NA ČLÁNEK NA FACEBOOKU