Jeden z nejsložitějších kroků, v evoluci bytosti, je si uvědomit, že si uvědomujeme. Od této úrovně můžeme s vědomím pracovat a dojít tak daleko, že jsme schopni za svůj život nést zodpovědnost a když můžeš tak i musíš, protože vždy, když se nám otevře úroveň nových možností, můžeme jich využít, ale nesmíme je zneužít.

Člověk se do určitého okamžiku neustále vymlouvá na nepřízeň osudu a hledá imaginárního viníka, ale jen do okamžiku, kdy zjistí, že všechny jeho výmluvy končí ve stejném bodě a stále není schopen vidět, co má před očima. Že stále dokola obviňuje za své nezdary sám sebe. A je opravdu velmi složité se pohnout, pokud vše, co děláte, vede opět k vám samotným. A přesně tak to je.

Proto i já jsem vděčný, když mi někdo zcela bez obalu předhodí mé chyby. Což jsem dlouhou dobu nedokázal a odmítal něco takového vůbec přijmout. Dokázal jsem (snad v minulém čase) najít milion výmluv, proč jsem na tom špatně a to či ono nejde, i když to, jak pravil Ondra, ve skutečnosti šlo. Jasně, že se to někde zrodilo, a že to muselo dojít tak daleko, že jsem to snad konečně pochopil.

Děkuji vesmíru a všem, díky kterým mám tu možnost se poučit, jen bych mohl pochopit o něco dřív, než v bodě, odkud už to nejde vrátit. Takže díky nejen za to, že mě podporujete, ale že je mi díky vám umožněno vidět sám sebe. I ta největší moudrost se těžko předává, pokud ji nese slaboch. A i to, že najdeme cestu ke své vnitřní síle, je dar. Pokud se své slabosti dokážeme opravdu zbavit.

Opravdu ze srdce přeji všem, ať pochopí dříve, než se ocitnou za bodem návratu a nemusí oplakávat rozlité mléko. A já určitě udělám něco pro to, abych vám na této cestě pomohl. Děkuji za veškerou podporu i nabídnutou pomoc a za to, že se spolu můžeme stále věnovat duchovnu.

ODKAZ NA ČLÁNEK NA FACEBOOKU