Vlákna stvoření (5)

Včera jsem měl rozhovor na podobné téma, o kterém píšu a docela mě pobavilo, když mi oba diskutující sdělili, že stát se kristem je věc, kterou dokáže každý, a oni už to dělají dávno. Iva to okomentovala celkem lakonicky: "vůbec netuší, o čem to mluví". A to je důvod, proč se snažím každý pojem, o kterém mluvím vysvětlit, aby nedošlo k záměně s něčím, co s popisem nemá nic společného. Posvátný kruh neboli kruh života věčného a pro nás do budoucna kristův duch, je věc, ke které vede složitá cesta a právě k ní se vztahuje zvěrokruh, který jí dává pevný rámec nadřazený naší vůli, takže se své posvátné proměně, nemůžeme žádným způsobem vyhnout. Jestli jí jsme schopni i dosáhnout, záleží na našem vlastním rozhodnutí, ale existovat mimo tento princip po několik tisíc let nebylo vůbec možné.

K tomu aby člověk pochopil o čem je řeč, si musíme představit onen květ života, o kterém už se mluvilo a také co nastane, když dojde k dokonalému propojení všech částí kruhu. Je to přibližně stejný rozdíl, jako mezi monočlánkem a jadernou elektrárnou. Vaše mysl a vědomí se dostane do super pozice, odkud dokáže plně ovládat prožívanou realitu. Přirozeně svojí prožívanou realitu. Nikoliv realitu jiné bytosti, protože k tomu potřebujeme vždy její souhlas. Posouváte se tedy do stavu vyšší úrovně stvořitele, což už je z našeho pohledu božská úroveň. Naše vědomí po několik tisíc let, nemá pevné ukotvení. Proto se člověk cítí být vším možným, jen ne člověkem a dokonce zašel tak daleko, že mu být člověkem připadá nízké a ostudné. Snaží se vyvýšit skrze přívlastky, jimiž se glorifikuje do pozice výjimečnosti a nadřazenosti. Většinou, pokud mu nebylo naděleno příliš málo rozumu, je to moc, sláva a bohatství, skrze které se cítí být výjimečným. Z mého současného pohledu už je to více než cokoliv jiného smutné, protože tito lidé, kteří si myslí, že jim za jejich přívlastky patří úcta a obdiv, nevidí, že jim jde v patách smrt.

Soubor spojitých vlastností vytváří stav. To je velmi důležité, pokud si chceme uvědomit, co to znamená být člověk. Můžeme si to představit stejně, jako když malíř míchá barvy. Přesto, že na začátku použije například šest barev, ve výsledku vznikne jedna konkrétní barva. U vlastností je to stejné, takže když vytvoříte z vlastností dokonalý kruh, budou se projevovat jako jedna spojitá vlastnost, tedy stav, který se bude trvale promítat do vědomí a tento stav, neboli soubor vlastností, který se nazývá duch boží, natrvalo určí uvědomění si své podstaty. Už nebude možné si uvědomění sebe sama jakkoliv zaměnit. Jednou pro vždy se stanete člověkem, kristem. Nikdy více už nebudete prezidentem, doktorem, učitelem, umělcem, ale vždy pouze a jen člověk.

Princip spojování vlastností a vytváření schopností není ničím novým ani výjimečným. Děje se v podstatě neustále s větším či menším přínosem pro naše životy. Některá spojení nás rozvíjejí, jiná naopak vyvolávají destrukci. V rámci tohoto spojování může dojít k vytvoření malého kruhu. My jej nazýváme démon a víme, že způsobuje posedlost, tedy cosi utkvělého, trvale přítomného. Samotné slovo démon, navazovalo na počáteční fázi stvoření a nejednalo se o nic jiného, nežli o chaos. Takže mluvíme o chaotickém stavu. Když Ježíš vyháněl z lidí démony, nedělal nic jiného, než že rozbíjel tyto škodlivé vazby. Jejich následky jsou různé, podle toho na jaké úrovni a k jakému propojení dochází. Takže to může být posedlost, utkvělá představa která zasahuje vědomí, nebo nemoc, která postihuje tělo apod. Oněch variant malých kruhů je celkem velké množství a mimo jiné jsou příčinou, proč se naprosto normální člověk může v určitý okamžik zbláznit.

Spojení vlastností do svazku má přirozeně několik různých forem. Může být dočasné, kdy vytvoříme určitý stav, například zamilovanost, která po určité době sama zanikne. Může být trvalé neaktivní, takže se nijak neprojevuje. Nebo trvalé aktivní, které vytváří stav a působí bez přestání. Je naprosto zbytečné za posednutím, nebo za utkvělou představou hledat jakýkoliv vnější vliv. Neříkám, že je nemožný, ale většinu stavů si způsobujeme sami, zcela nesmyslným a chybným způsobem života a myšlení. Ono je pro nás vždy jednodušší svalovat vinu na svět kolem, ale nemá to naprosto žádný přínos a navíc si tím prodlužujeme karmu, která je ve své podstatě principem, který z jedné strany navazuje na zodiak. Má tedy stanovený jakýsi nutný ideál, jehož má bytost dosáhnout. A rozbíjí démony, které v sobě člověk díky některým chybám ve svém poznání nese. Od tohoto si můžete velmi snadno odvodit, kdy karma ve svém negativním významu zaniká. Je to okamžik, kdy ono chybné spojení vlastností přestane existovat.