Dvě sféry a jeden život. Tato planeta není jediná nacházející se uprostřed mezi sférami ve vesmíru a je součástí celé přechodové sféry, která dovoluje bytostem opustit fyzický svět a plně přejít do duchovního. Ne všude se bytosti musí vyrovnávat s podmínkami, které vládnou zde, a které naše rozhodování extrémně ztěžují. Já osobně nevím o tom, že by...
Naše duchovní cesta se musí vypořádat se spoustou nástrah a mnohdy se tyto nástrahy tváří jako to nejlepší, co nás může potkat. A tak není divu, že to platí i ve světě následků, a cosi zdánlivě pozitivního může vést k duchovnímu pádu. Ostatně právě otázka dopadu našeho jednání vede k neutuchající touze vidět do budoucnosti, což je paradox, pokud...
I když víme, že nejsme vybaveni žádnými mimořádnými schopnostmi, tak to nic nemění na platnosti zákonů stvoření, a zbývá nám pouze možnost, že si správnou cestu zvolíme, a to na základě logiky. Když se nikdo nebude vraždit, pak nehrozí, že budu zavražděn. Naše volba upřednostňuje variantu, ve které ctíme stejná práva pro všechny. Pojednání o...
Kdesi kolem nás je neviditelná oddělující sféra a ta uzavírá Zemi v karanténě. Je možné, že slábne, což by se logicky projevilo jako změna klimatu. Nicméně nás nezajímá podnebí, ale duchovní sféra. Na počátku, když ještě existovalo pravé učení, se tato karanténa jevila jako pozitivní, protože vedla k ukončení válek, a dokonce omezila používání...
Navi je náš původní název pro astrální svět. Tento název je mnohem výstižnější než současný, protože mluví o rozhodnutí vědomí v nitru zákona. Ve světě, kde platí zákony stvoření, se rozhodujeme, který ze světů Navi bude naší další zastávkou. Javi je náš pozemský svět a vyvěrá z Navi jako projevení formy. V rámci Slabikáře slovo Javi nezapadá,...
Otevíráme svět našeho prastarého poznání a snažíme se mu skrze Slabikář porozumět. Slabika La už byla popsána a označuje to, co je uvnitř neboli vlastnosti. Stejně tak jako hlava není to, co máme na krku, ale to, co je v ní. Proto od téhož slova vytváříme slovo hlavní. A slabika "hl" lze vyložit jako hodnoty řádu. V řádu bytí...
Duchovno žijeme bez ohledu na to, jestli se o ně zajímáme nebo nikoliv. Pro duchovní bytost neexistuje způsob, jak být neduchovní. Jinými slovy, materialismus je ve skutečnosti nedostatek vnímavosti. Slovo vjem už bylo rozebíráno a dá se vyložit jako vytváření nebo zachytávání obsahu. Jeho různé podoby podtrhují jeho význam jako zájem, pojem, objem...
Pokračování nás zavádí do podivuhodného světa, který se utváří v alchymistické dílně ducha. Tedy části, která není složena z našich prožitků, ale skutečných schopností, a části, o které nevíme takřka nic, protože je to pro současnou společnost nežádoucí. Stalo se, že pravé poznání vytlačilo náboženství a tato hra se nepropsala jen do pozemského...
Duchovnost ve skutečnosti tvoří velmi přísná pravidla, která nejsou zdaleka postavená na jakési mravnosti a podobných záležitostech, ale na dodržování pravidel. Právě zde lidská společnost naprosto selhala, a proto se celkem logicky naprosto vytratil svět schopností. To, co zůstalo, už nemá nic společného s lehkostí, se kterou dokáže naše vnitřní...
Jsme v oblasti hodně náročných témat, která nám ukazují, co a jak rozhoduje o našem životě, a že to zdaleka není nějaký osud kdo spřádá vlákno naší budoucnosti. Lidé se pozastavují nad otázkou, jak může nějaký člověk předvídat budoucnost. Jenže je to špatně položená otázka, protože jak můžeš nepoznat budoucnost, když ji sám tvoříš? Je to naše vyšší...